neděle 25. listopadu 2012

Anna Netrebko poprvé zazpívala v Praze!

Anna Netrebko
Je dobře, že vystoupení Anny Netrebko v Praze, její první a pevně věřím, že ne poslední, byla operní role a nikoliv koncert, složený z populárních árií. Protože na koncertě bychom mohli obdivovat pouze její hlasové kvality, ale v roli slepé princezny Jolanty z jednoaktové Čajkovského opery jsme měli možnost poznat všechny stránky jejího umění, které z ní právem dělají jednu z největších postav současné opery. Ačkoliv se jednalo pouze o koncertní provedení opery, Anna Netrebko dokázala svým niterným pojetím a dokonalým hereckým ztvárněním postavy ( a ztvárnit slepotu skutečně není jednoduché) všechny posluchače doslova "uhranout". Velmi zdařile jí při tom sekundovali i představitelé ostatních rolí, sólisté Mariinského divadla, kteří plným právem také sklízeli potlesk na otevřené scéně. Je třeba zdůraznit i naprostou srozumitelnost zpívaného textu, která těm, kteří kdysi studovali ruštinu, umocnila celkový prožitek. K nejsilnějším momentům opery patřila např. scéna, kdy Vaudemont a Robert zahlédnou Jolantu v zahradě a ona k nim přichází - ve Smetanově síni přicházela uličkou mezi sedadly, což některé posluchače, kolem kterých přešla, dovedlo až k slzám - nebo okamžik, kdy Vaudemnot žádá Jolantu, aby mu utrhla červenou růži a ona naprosto nechápe, co má na mysli, protože ve své slepotě netuší, co jsou to barvy. A potom úplný závěr, kdy všichni představitelé zpívají závěrečnou sborovou árii a dramatickému zpěvu a zvuku orchestru dominuje v úchvatných výškách hlas Anny Netrebko....

Anna Netrebko

Každé setkání s touto pěvkyní je naprosto nezapomenutelný žážitek a tak tomu bylo i při jejím pražském vystoupení. Velmi sympaticky působilo její neokázalé vystupování, prosté jakýchkoliv hvězdých manýrů. O Anně Netrebko se občas na  některých operních blozích píše spíše nelichotivě, osobně si ale myslím, že svým vystoupením musela všechny zdejší pochybovače přesvědčit, že kromě krásného zjevu disponuje především nádherným, nezaměnitelně zbarveným hlasem, a dokonalou pěveckou technikou. Je to prostě sympatická mladá žena, která dokázala úspěšně skloubit svoji kariéru s rodinným životem a která nezapomíná na své kořeny a své popularity využívá k propagaci ruské hudby na světových pódiích.

22.11.2012 -Smetanova síň obecního domu

P.I.Čajkovskij - Jolanta
Slovinská filharmonie - dirigent Emmanuel Villaume

Jolanta - Anna Netrebko
Vaudémont - Sergej Skorochodov
Robert - Lucas Meachem
René - Vitalij Kowaljow
Bertrand - Luka Debevec Mayer
Ibn.Hakia - Vladislav Sulimsky
Marta - Monika Bohinec


Magical Walküre, magical Wagner...

Richard Wagner’s 200th birthday has been celebrated by most opera companies around the world. It is rather extraordinary that one of Berlin’s finest orchestras started a project called Wagnerzyklus. During last couple of years Runfunk-Sinfonieorchester Berlin with maestro Marek Janowski has performed all Wagner operas on stage of The Berlin Philharmonic with world famous Wagnerian singers. All concert performances are to be released on CD sets (some performances have already been released).

 
In March, I was fortunate to hear the concert performance of Tristan und Isolde. I was impressed by the great sound of the orchestra, superb singing and most of all really wonderful and friendly atmosphere. Saturday's performance of Die Walküre was very special...

 
Petra Lang and Tomasz Konieczny (photo Kai Bienert)


 (photo Kai Bienert)


I always wondered how different and perhaps even difficult it is for operatic basses to sing a bass-baritone role. Wagnerian specialist Tomasz Konieczny sounded very comfortable as Wotan. Petra Lang's voice was controlled, yet very powerful. I believe her Brünnhilde is one of the finest of our time. I was very impressed by Iris Vermillion's Fricka, an ancompromising lady with ginger voice. Even though it was a concert performances, the chemistry was evident on stage. Melanie Diener's Sieglinde and Robert Dean Smith's Siegmund made such a lovely pair.
There are no small roles in Wagner's operas, especially in The Ring cycle. That was clear during The Ride of the Valkyries, perhaps the most magnificent part of the performance. Maestro Marek Janowski together with the orchestra presented Wagner's masterpiece very gracefully, in rather faster tempos with great sense for details.

 maestro Marek Janowski  (photo Kai Bienert)


Don’t miss other two parts of Wagner’s Ring, the concert perfomances of Siegfried and Götterdämmerung are scheduled for March 2013. More informantion about upcoming performances and tickets can be found HERE.

Conductor: Marek Janowski
Wotan: Tomasz Konieczny
Fricka: Iris Vermillion
Siegmund: Robert Dean Smith
Sieglinde: Melanie Diener
Hunding: Timo Riihonen
Brünnhilde: Petra Lang

Gerlinde: Anja Fidelia Ulrich 
Ortlinde: Fionnula McCarthy
Waltraute: Heike Wessels
Schwertleite: Kismara Pessatti
Helmwige: Carola Höhn
Siegrune: Wilke te Brummelstroete
Grimgerde: Nicole Piccolomini
Rossweisse: Renate Springler

neděle 18. listopadu 2012

Ostravská Káťa Kabanová aneb jak se dělá opera...

Tento čtvrtek byla v Ostravě na pořadu druhá operní premiéru sezony - Janáčkova Káta Kabanová ve skutečně hvězdném obsazení. Po Šárce, Její pastorkyni, veleúspěšném polo-koncertním provedení Věci Makropulos, je Káta Kabanová čtvrtým skladatelovým titulem, který byl za posledních několik let v Ostravě uveden.


V Ostravě nevsadili pouze na kvalitní obsazení. Troufám si říci, že diváky uchvátilo hlavně režijní pojetí a scénografie, které svým spojením odkrývají temnou realitu společnosti. Scéna velice vkusně vykresluje vnitřní i vnější prostranství bez jakýchkoliv bariér či konkrétní hranice. Jednoduché tmavé schodiště, venkovní lampa s lavičkou, kuchyňský stůl a tři židle připevněné  k podlaze (jevišti) navozují atmosféru naprosté beznaděje. Světelné efekty umocňují dramatický příběh i samotnou hudební linii operního díla.

Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová)


Hlavní roli Káti si zazpívala Morenike Fadayomi, kterou v minulosti mohli ostravští diváci vidět a slyšet jako Abigaille v opeře Nabucco. Pro tuto půvabnou dámu není role prvním výletem do Janáčkových oper. V češtině zpívala mimo jiné titulní postavu v opeře Věc Makropulos. Naprosto bravurní češtinu předvedla též v Ostravě. Dalším zahraničním hostem byla americká legendární sopranistka Nadine Secunde, která si poprvé ve své kariéře zazpívala v češtině zlou Kabanichu. Zaujala výbornou výslovností i hereckým projevem - zlá a nekompromisní matka, která nenávidí Káťu a pohrdá všemi kolem.


Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová) a Gianluca Zampieri (Boris Grigorjevič)

 Martin Gurbal' (Dikoj) a Nadine Secunde (Kabanicha)


Úspěch operního díla nezávisí jen na věhlasném obsazení, ale na správném obsazení rolí. To potvrdil například Richard Samek v roli mladého a rozverného Kudrjáše, stálý host ostravské opery Gianluca Zampieri v roli nestálého a zbabělého Borise a janáčkovský specialista Jan Vacík jako ušlápnutý Tichon, který sám neví, co chce a jak toho má dosáhnout.


Orchestr v čele s hudebním ředitelem opery Robertem Jindrou odvedl výbornou práci. Janáček je v Ostravě ostatně doma. O tom svědčí pravidelné uvádění skladatelových děl, které ostravské publikum vždy vítá s otevřenou náručí. Jedinou vadou na kráse ostravské inscenace jsou chybějící české titulky.

pondělí 5. listopadu 2012

Jana Šrejma Kačírková: "Vždycky jsem chtěla zpívat"

Stálá členka souboru opery NDM v Ostravě, host Národního divadla v Praze a pravidelný host českých operních scén sopranistka Jana Šrejma Kačírková patří k nejvýraznějším a nejobsazovanějším osobnostem naší mladé operní generace a my s ní přinášíme následující rozhovor.


Byl nějaký zásadní zlom ve Vašem životě, který rozhodl, že jste se vydala právě na operní dráhu a ne třeba na jiný obor?
Vždycky jsem chtěla zpívat a asi jako každá holčička jsem si představovala, že chci být princezna nebo zpěvačka. Když rodiče pochopili, že mě asi nepřestane bavit zpívat populární písničky a muzikály, rozhodli, že se nejdříve naučím zpívat klasickou cestou, a pak se rozhodnu, co dál. Opera mě na konzervatoři tak zaujala, že už jsem u ní zůstala.

Díky angažmá a hostování na našich předních operních scénách jste měla možnost nastudovat rozmanitý repertoár: od stěžejních mozartovských rolí, italského belcanta  i verismu, verdiovských rolí, francouzského romantismu až k opeře 20. století. A samozřejmě český repertoár, který zatím není velký, ale bude se, doufám (s ohledem na kvalitu Vaší interpretace), rozšiřovat. Jaký je vůbec Váš vztah k české operní hudbě a kterou roli v české opeře byste chtěla nastudovat ?
Musím říci, že český repertoár je pro mě - z hlasového hlediska - ten nejnáročnější. Už sama čeština coby jazyk mi nejde příliš sama do hlasu, musím se hodně hlídat, abych si neublížila. Nicméně v českém repertoáru mám již za sebou roli Jitky (Dalibor), Terinky (Jakobín), Karolky (Její pastorkyňa) a nově roli Mařenky (Prodaná nevěsta). Mám k českým rolím vztah zejména po herecké stránce (měla jsem navíc štěstí na tradiční krásné inscenace), po té pěvecké se teprve oťukávám a doufám, že jednou to bude pro mě to pravé.
Chtěla bych si zazpívat roli Karolíny ve Dvou vdovách a Rusalku. Čas ukáže, jestli se mi to někdy splní.


Posunulo se nějak vnímání Vašich postav - je nějaká role, kterou byste chtěla zpívat třeba znova, protože máte pocit, že jste už v životě někde jinde a dala byste jí ze sebe víc?
Každé další představení v rolích, ve kterých vystupuji je pro mě nové a něčím "objevné". Člověk jde na jeviště pokaždé v jiném rozpoložení, s jinou náladou, a proto stejné situace vždy vnímá trochu jinak. Mění se mi pohled na role spíše z hlasového hlediska, některé role už nejsou pro mne tak snadné jako dřív a naopak. Nejnověji se těším na nové nastudování role Markétky v Gounodově Faustovi. K této roli se vracím po letech, moc se na ni těším a jsem zvědavá, jak mi hlasově "sedne".

V příštím roce Vás čeká v NDM titulní postava Anny Boleny. Je to velký úkol, velká postava, pro Vás velká výzva. O Anně bylo napsáno mnoho knih, natočeno spoustu filmů, toto období v poslední době zažívá boom. Jak Vy osobně vnímáte tuto ženu?
Ano, moc se na tento nelehký úkol v podobě Anny Boleny těším. Shlédla jsem několik filmů, koupila jsem si i knihu, ke které jsem se ještě nedostala, ale ještě je čas. Jiný výklad je historický a jinak (trochu lichotivěji) je popsána postava Anny Boleny v Donizettiho opeře v libretu Felice Romaniho. Sama jsem zvědavá, jak mou postavu a celou operu pojme režisér, na jehož pohledu bude hodně záležet a od něj se bude odvíjet zároveň můj pohled na tuto krásnou roli.

O prázdninách vystupujete v divadlech pod širým nebem (letos to byla Kutná Hora a otáčivé hlediště v Českém Krumlově). Je to pro vás spíš relax nebo adrenalin? A čím jsou tato představení pro vás neopakovatelná?
Letní festivaly jsou pro mě osvěžením. Sice jsou většinou náročnější na soustředění a souhru s orchestrem, ale jsou to neopakovatelné chvíle. My i publikum zažíváme něco neobvyklého a já cítím to napětí a vděčnost z publika, které se přenáší na jeviště a ta energie, která nás žene, je nabíjející. Potom je mi moc líto, když se nevyvede počasí a prška nás vyžene z jeviště...


Jaký je Váš vztah k písňovému repertoáru - chystáte něco?
Písňové tvorbě se bohužel moc nevěnuji, protože nestíhám studovat nové role, natož písně. Je mi to líto, protože bych si ráda zazpívala například Straussovy písně, jeho Vier letzte lieder jsou moje oblíbené. Já nejsem bohužel typ, který se učí tzv. "do šuplíku", takže dokud není termín, není na to kdy...

Samozřejmě je předčasné předvídat vývoj hlasu nadlouho dopředu - přesto už dneska zpíváte dramatičtější role. Jaké máte repertoárové vyhlídky zhruba 2-3 roky dopředu?
Vůbec nechci a ani bych neuměla odhadovat, kam se můj hlas bude chtít ubírat. Moje paní profesorka slyší již od počátku v mém hlasu tzv. "dramatický nerv" a ráda by mě slyšela v rolích jako je Jenůfa, ale na to je ještě čas. Pokud k tomu někdy dojde, ráda bych, aby to bylo v ten pravý čas. Jsem spokojená s tím, jaké role zpívám, zpívá se mi dobře a to je, myslím, důležité. Když se to změní,  pak to budu řešit.

Děkuji za rozhovor a přeji šťastnou ruku nejen při výběru rolí.