úterý 31. ledna 2012

Teatro Alla Scala - Hoffmannovy povídky



Minulý týden jsem měla možnost opět navštívit město módy a také hlavně opery. V milánské Scale se představil Ramón Vargas v titulní roli Hoffmannových povídek od Jacquese Offenbacha. Že jsem na tento okamžik byla zvědavá a natěšená nemusím snad ani dodávat. Byla jsem velmi nedočkavá vidět, jak se tento sympatický, milý a usměvavý tenorista s neskutečně krásným měkkým hlasem poradí. Ale nepředbíhejme:-)

Celý večer se tedy nesl ve znamení očekávání. Všechny účinkující jsem viděla naživo poprvé, tak jsem byla zvědavá, jestli a jak se bude jejich živé vystoupení lišit např. od přenosů z MET či jiných operních domů a nahrávek na DVD.

Musím říct, že mě představení ani v nejmenším nezklamalo, naopak, byla jsem příjemně překvapena. V hlavní roli se tedy objevil mexický tenorista Ramón Vargas. Svou roli, která je nesmírně pěvecky i herecky obtížná, zvádl s přehledem. Jeho krásně zbarvený měkký hlas nádherně korespondoval s duší umělce, kterou se snažil vyjádřit. Obzvláště jsem ocenila tento typ hlasu v duetu s Antonií, kde naplno mohl "vyhřeznout" lyrický témbr. Vargas Hoffmanna i přesvědčivě hrál a člověk měl pocit, že v některých momentech před ním nestojí zpěvák představující postavu, ale postava, která vyzpívává svůj příběh. Opravdu působivé.

Dále se představila Ekaterina Gubanova v roli Múzy/Niklausse. Tuto zpěvačku jsem měla možnost vidět ve dvou produkcích z MET a z obého jsem si odnesla odlišný zážitek. Nemusím tedy skrývat, že jejím výkonem ve Scale jsem byla přímo nadšena! Role Niklausse jí velmi seděla, herecky a především pěvecky ji měla naprosto pod kontrolou. Její nádherně temně zbarvený mezzo - soprán se Scalou překrásně nesl a já se jen unášela na jeho vlnách. Gubanova a Vargas pro mě byli hvězdami večera. Ovšem i v dalších rolích se představili pěvecké osobnosti na velice vysoké úrovni.

V roli Lindorfa, Coppélia, Dapertutta a Doctora Miracla se představil Laurent Naouri. Ze začátku se mi jevil tento basista s velkým a hezky zbarveným hlasem poněkud průměrně, na tento operní dům, ale postupem večera si moje sympatie získával. Nejvíce se mi líbil jako Doctor Miracle.

Nyní tedy k představitelkám 3 ženských rolí. Jako první se představila Olympie v podání Rachele Gilmore. Tato dáma nemá nejmenší problémy s jakýmkoliv vysokým tónem, všechno působilo lehce, bez tlaku. Navíc přesně a čistě, jak by to u kolaraturních sopránů mělo být. Rachele Gilmore navíc Olympii vtiskla humornou nemotornost a "loutkovitost", že si srdce všech získala hned při prvním kroku na jevišti.

Další hoffmannovskou postavou je Antonia. Osobně mám toto dějství nejraději pro jeho tesknou a melodickou lyriku a celkovou náladu. Jako Antonia se představila Genia Kühmeier, jejíž nádkerný měkký lyrický soprán do této role přímo "vklouzl", jak Popelka do střevíčků. Sice jsem se chvílemi zarážela nad kostýmem a parukou, který z této velmi pohledné zpěvačky udělal trochu "krabicoidní" postavu. Ale s krásným zpěvem bylo vše zapomenuto. Genia Kühmeier podala Antonii opravdu přesvědčivě a člověku až přecházel mráz po zádech, když zpívala společně s hlasem ze záhrobí. Nádherné!

Poslední z tria žen se představila Veronika Simeoni jako Giulietta. V jejím podání byla Giulietta skutečně velice provokativní koketa, která pro pozlátko udělá vše. Herecky velmi působivé, pěvecky mě osobně moc nezaujala. Jistě, jednalo se o výkon velice pěkný, ale v kontextu ostatních umělců pro mě byl tento výkon lehce slabší.

Z ostatních rolí mě nejvíce zaujal Carlo Bosi coby Frantz. Jeho árie o nedostatečné technice byla vskutku k popukání, navíc podepřena skutečně vynikajícím zpěvem. I v dalších menších rolích byli solidní zpěváci a celé představení tak působilo nesmírně vyrovnaným dojmem.

Orchestr řídil Marko Letonja, který měl velký cit pro stínování motivů a změny temp. Ze začátku trochu skřípala spolupráce orchestr - sbor, ale Letonja vše ukočíroval a po skončení představení na tyto drobné nepřesnosti nikdo ani nevzdechl.

Režie Roberta Carsena byla velmi povedená, vše bylo uděláno velmi divadelně. Bylo vidět, že s každým umělcem bylo individuálně pracováno, proto se výsledek také dostavil. Scénograficky šlo v mnoha momentech o "divadlo na divadle". Často v předtavení hrála samotná Scala, coby opona, sedačky v parteru apod. Celkový dojem byl velmi hezký. Myslím, že tato produkce a v tomto obsazení určitě stojí za vidění.

Obsazení:


pondělí 30. ledna 2012

Novinky na DVD!







úterý 24. ledna 2012

Smrtelná nesmrtelná Makropulos v Ostravě

Druhé ze tří představení koncertní verze opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, které se uskutečnilo 21. ledna 2012 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, přineslo nezapomenutelný zážitek nejen všem divákům v sále, ale také posluchačům u rozhlasových příjimačů. Představení přenášela v živém vysílání stanice Český rozhlas 3 - Vltava.

Před samotným začátkem slavnostního představení se za velkého zájmu přítomných diváků konala krátká beseda na téma Janáček a Věc Makropulos, kterou provázel slovem dramaturg Daniel Jäger, hudební ředitel a dirigent Robert Jindra a Peter Mikuláš, který byl jedním z účinkujících. V naprosto vyprodaném Divadle Antonína Dvořáka začalo představení krátce po 19 hodině.

Netradiční koncertní uvedení přineslo zajímavé momenty. Při prvních taktech bylo možné vidět všechny pěvce, kteří postupně během předehry odcházeli z jeviště do zákulisí. Celé představení se neslo spíše v koncertním duchu.

Není žádným překvapením, že právě Eva Urbanová přilákala do ostravského divadla nejvíce diváků. Dá se říci, že je dnes v Ostravě takzvanou "stálicí", kterou diváci milují. S rolí Emilie Marty vyčkávala a to se vyplatilo. Pěvecky bezchybný výkon odměnili diváci dlouhotrvajícím potleskem. 

Aleš Briscein se předvedl v životní formě. Role Alberta Gregora jakoby byla napsána  právě pro něj. Petera Mikuláše zná ostravské publikum velice dobře. V loňské sezóně se představil jako nezapomenutelný Sir John Falstaff ve Verdiho poslední opeře Falstaff. Jeho dr. Kolenatý byl noblesní a precizní v každém tónu.

Není malých rolí v Janáčkových operách. Vedlejší party by měly být vždy obsazeny prvotřídními umělci. To se jednoznačně povedlo právě v Ostravě. Svou bezchybnou češtinou a téměř klukovskou hravostí mne zaujal Luciano Mastro, který ztvárnil roli mladičkého Janka.

Hudebního nastudování operního veledíla se ujal Robert Jindra, pro kterého je Věc Makropulos již třetím janáčkovským počinem v Ostravě. Orchestr hrál dynamicky a s úžasným nasazením, překrásně doplňoval výkony sólistů.

Věc Makropulos je další v řadě oper Leoše Janáčka, kterou je v Ostravě možno vidět a slyšet. V příští sezóně nás čeká nová inscenace Káti Kabanové. A jak sám pan Jindra poznamenal na besedě, v roce 2014 je na programu poslední Janáčkovo dílo Z mrtvého domu. Máme se tedy skutečně na co těšit!

Hudební nastudování a dirigent: Robert Jindra 
Sbormistr: Jurij Galatenko 
Vizuální koncepce: David Bazika 
Režijní spolupráce: Bohuslava Kráčmarová

Osoby a obsazení:

Emilia Marty: Eva Urbanová
Albert Gregor: Aleš Briscein
Advokát dr. Kolenatý: Peter Mikuláš
Vítek, solicitátor: Jozef Kundlák
Kristina, jeho dcera: Agnieszka Bochenek-Osiecka
Baron Jaroslav Prus: Ivan Kusnjer
Janek, jeho syn: Luciano Mastro
Hauk-Šendorf: Václav Morys
Strojník: Jaroslav Kosec
Poklízečka: Erika Šporerová
Komorná: Michaela Kapustová

sobota 14. ledna 2012

Charles Castronovo poprvé v České republice!

Americký tenorista Charles Castronovo se poprvé představí v České republice 
18. února 2012, kdy ztvární roli Romea v opeře Charlese Gounoda Romeo 
a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. 


Nenechte si ujít jedinečnou příležitost vidět a slyšet tohoto talentovaného pěvce, 
který v minulosti vystoupil například na prknech londýnské Covent Garden, Vídeňské 
státní opery, chicagské Lyrické opery či Metropolitní opery v New Yorku.

Vstupenky na představení jsou již v prodeji na oficiálním webu www.ndm.cz
Rozhovor s tímto sympatickým pěvcem si můžete přečíst zde.

čtvrtek 12. ledna 2012

Po ST.O.PÁ.ch opery …

Občanské sdružení ST.O.PA. je studentská operní partička pěti mladých lidí zabývajících se operou. Hlavním cílem sdružení je pořádání besed s významnými osobnostmi operního světa. Z názvu vyplývá, že ST.O.PA. je tu hlavně pro studenty hudebního umění, ale i pro širokou veřejnost. Opera je středem našich zájmů. Rádi bychom skrze naše projekty ukázali její krásy i vám.


V úterý 10. 1. 2012 se konala první beseda, na kterou přijal pozvání Prof. Peter Mikuláš. Bylo až šokující, s jakou skromností a lidskostí pan Mikuláš hovořil. Obohatil nás nejen svými profesními zkušenostmi, ale měli jsme také možnost nahlédnout pod pokličku jeho osobního života. Díky jeho projevu panovala v sále uvolněná až bezprostřední atmosféra. 


Pan Mikuláš nás doslova odzbrojil svým spontánním pěveckým výstupem, který umocnil vlastním klavírním doprovodem. Publikum se zatajeným dechem vyslechlo basovou árii  Fiesca z opery Simon Boccanegra od Giuseppa Verdiho a jednu z Brahmsových písní, které všichni přítomní ocenili bouřlivým potleskem.
 
V závěru besedy jsme panu Mikulášovi měli možnost položit otázky, na které pohotově a s nadhledem odpovídal. Kladené dotazy byly z oblasti pěvecké techniky i interpretace.    

Více informacích o studentské operní partičce a dalších besedách s umělci naleznete na facebook stránce ST.O.PA.


Autory článku jsou Tomasz Suchanek, Simona Mrázová a Karel Mrkva

pondělí 9. ledna 2012

Jonas Kaufmann - přišel, viděl, zazářil

Praha má za sebou druhý koncert Jonase Kaufmanna konaný skoro "do roka a do dne" od prvního, premiérového.K potěše (doufám) většiny nepřijela "hvězda" odzpívat osvědčené hity, ale přijel umělec nabídnout publiku výběr toho nejlepšího, byť ne vždy notoricky chytlavého. Dramaturgie byla tentokrát oproti loňskému roku vyváženější a nebylo jí co vytknout.


První část večera tvořily árie z oper veristických autorů. Už úvodní árie titulního hrdiny z opery Andrea Chénier (Umberto Giordano) "Un di all'azzuro spazio" byla impozantním vstupem - žádnou rozehřívačkou na začátek. Poté Kaufmann pokračoval árií Romea "Giulietta, son io" (R. Zandonai), Maurizia "La dolcissima effigie" (Adriana Lecouvreur, F. Ciléa) a veristická část večera byla zakončena árií Turrida z Mascagniho Sedláka Kavalíra "Mamma, quel vino é generoso".




Árie v této první části byly prokládány orchestrálními vložkami - předehrami z Verdiho Nabucca a Traviaty a intermezzy z Pucciniho Sestry Angeliky a Sedláka Kavalíra.Druhé části večera dominoval německý repertoár. Mohli jsme tak slyšet nejdříve Florestana z Beethovenova Fidelia v árii "Gott! welch Dunkel hier!" a poté Wagnerovy hrdiny Siegmunda (Valkýra) ve scéně z 1. dějství "Winterstürme" a na závěr Lohengrina v árii z 3. dějství "In fernem Land". Proloženo bylo Wagnerovými předehrami z Mistrů pěvců norimberských a Lohengrina. Předehra k 1. dějství Lohengrina plynule bez pauzy přešla k výstupu a árii ze závěru 3. dějství - toto propojení považuji za šťastné řešení a pro mne toto finále bylo jedním z nejkrásnějších okamžiků večera.




Výběr i řazení obtížnosti jednotlivých árií nebyla pro pěvce asi zrovna procházka růžovou zahradou, ale pro nás posluchače to byly ty pravé hody. To celé, co dělalo koncert hodnotným zážitkem na dlouhou dobu - bych shrnula do jednoho slova - opravdovost. Ano, je už celkem nošením dřívím do lesa říkat, jak má Jonas Kaufmann vše skvěle technicky zvládnuté - od dynamiky, dokonalých pian, až po bezchybnou výslovnost. Každé postavě ale dává též širokou škálu emocí - ať už je to zoufalství a výbušnost (Turridu), vášeň a zanícení (Chénier), niternost projevu (Romeo), smutek a bezvýchodnost Florestanova anebo mužnost, ale zároveň i cit u obou Wagnerových hrdinů - Siegmunda a Lohengrina. V každé árii svou roli prožíval nejen zpěvem, ale i mimikou, gesty (což bylo výhodou pro diváky sedící blíže k pódiu).




Jonas Kaufmann rozhodně nepatří mezi pěvce baviče, ale neverbální komunikace mezi ním a publikem byla navázána skvěle už v úvodu, před první árií, kdy byl obecenstvem s nadšením přijat. Stejně jako minulý rok publikum Jonase Kaufmanna odměnilo standing ovations a květinami. Na oplátku se mu dostalo tří přídavků: Du bist die welt für mich (Richard Tauber), květinové árie Dona José z Carmen a Core 'ngrato.
Skvělý výkon podal Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pod vedením Jochena Riedera. Orchestrální části koncertu se tak nestaly nudnou, povinnou vatou, ale plnohodnotnou součástí koncertu.
V úvodu sezóny jsme tak byli nepochybně svědky jednoho z jejích hudebních vrcholů.



Jonas Kaufmann - galakoncert, Smetanova síň Obecního domu v Praze 8. ledna 2012
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Jochen Rieder

Program:

Giuseppe Verdi: Nabucco, předehra
Umberto Giordano: Andrea Chénier, "Un di All'azzuro spazio" (árie Chéniéra z 1. dějství)
Giacomo Puccini: Suor Angelica, intermezzo
Riccardo Zandonai: Giulietta e Romeo, "Giulietta, son io" (árie Romea z 3. dějství)
Giuseppe Verdi: La Traviata, předehra
Francesco Ciléa: Adriana Lecouvreur, "La dolcissima effigie" (árie Maurizia z 1. dějství)
Pietro Mascagni: Cavalleria Rusticana, intermezzo
Pietro Mascagni: Cavalleria Rusticana, "Mamma, quel vino e generoso" (árie Turrida)

Přestávka

Richard Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg, předehra
Ludwig van Beethoven: Fidelio, "Gott! welch Dunkel hier!" (árie Florestana z 2. dějství)
Richard Wagner: Lohengrin, předehra k 3. dějství
Richard Wagner: Die Walküre, "Winterstürme wichen dem Wonnemond" (árie Siegmunda z 1. dějství)
Richard Wagner: Lohengrin, předehra k 1. dějství
Richard Wagner: Lohengrin, "In fernem Land" (árie Lohengrina z 3. dějství)

přídavky
Richard Tauber: Du bist die Welt für mich
Georges Bizet: Carmen, "La fleur que tu m'avais jetée" (árie Dona José z 2. dějství)
Cardillo: Core 'ngrato